Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Draci, čarodějové, ostré meče, hrdina bez bázně a hany a to vše v podhůří staré dobré skotské Vysočiny, zahaleno kouzelnou mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Lyrický koncept jako dělaný pro pořádný „Heroic Fantasy Power Metal“. Jen ti nemrtví jednorožci do toho nějak nepasují. Co prosím? Nemrtví jednorožci?
Ale ano, slyšíte dobře. Projekt GLORYHAMMER, pod kterým není podepsán nikdo jiný, než kapitán pirátské smečky ALESTORM Christopher Bowes, totiž nebude z těch právě nejvážněji míněných, o čemž ostatně svědčí angažování právě zmíněných (ne)tvorů do úvodní zápletky celé heroické ságy, která se má roztáhnout na celých jedenadvacet alb.
V konceptu účinkují i samotní umělci (samotný Bowes kupříkladu jako zlý mág Zargothax) a mezi nimi rovněž zvláštní pozornosti hodný Thomas Winkler (alias hlavní hrdina Angus McPíšťala), talentovaný švýcarský pěvec (jinak EMERALD), kterého kapela objevila údajně na základě jeho přihlášky do konkurzu na obsazení místa zpěváka DRAGONFORCE.
Drobným problémem bude snad jen uvěřitelnost celého tohoto projektu, který se navzdory mnoha štiplavě mířeným fórkům zejména na adresu RHAPSODY přece jen tváří poměrně chladně a seriózně. Na druhou stranu je nicméně jisté, že měřítka se v tomto případě hledají asi jen velmi těžko, a pokud se hudební stránky věci týče, nelze než před GLORYHAMMER otočit palec směrem vzhůru. Znějí totiž jako jakási „dřevorubecká“ verze právě zmíněných Italů, která má ovšem duši, a právě to ji na pozadí celé řady novějších počinů Turilliovců a Staropoliovců činí poměrně zvukomalebnou. Angus McFife na hrad!
Vydáno: 2013 Vydavatel: Napalm Records Stopáž: 48:08
Tracklist:
1. Anstruther´s Dark Prophecy 2. The Unicorn Invasion of Dundee 3. Angus McFife 4. Quest for the Hammer of Glory 5. Magic Dragon 6. Silent Tears of Frozen Princess 7. Amulet of Justice 8. Hail to Crail 9. Beneath Cowdenbeath 10. The Epic Rage of Furious Thunder 11. Wizards! (Bonus Track)
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.